Albánie - zemí orlů, hor a bunkrů (díl 6.)

Deník z Albánie



11. den: 12.9.2005, pondělí

tábořiště na trase do Gjirokasteru (ALB) – údolí řeky Vjosë (ALB) – Gjirokaster (ALB) – vyvěračka Syri i Kalter (ALB) – tábořiště u Jónského moře mezi Sarandou a Butrintem (ALB)

Jak už jsem psal, podařilo se mi ráno vyfotit čuníka na pozadí Jirkova (Juraj) stanu. Ještě děláme několik fotek rybářské bašty a už zase hezky hybaj s batohy do autobusu a frčíme dál. Dnes je naším cílem město Gjirokaster. Než tam dojedeme, máme několik čůrpauz s výhledy na krajinu. Při jedné této pauze vyplaší naše ženy, které se právě nacházely v místním přírodním sociálním zařízení, jedna vzteklá stará Albánka. Ukazuje, že máme jít do 500 m vzdálené restaurace a neznečisťovat jí políčko. Vypadá opravdu nabroušeně, ale když jsem ji česky něco ostřejšího řekl, tak zmlkla a ještě se nechala vyfotit. Naši dlouhou cestu přerušujeme zastávkou u starobylého mostu přes řeku Vjosë. Zde máme krátkou koupačku. Osvěženi pokračujeme dál.
Před Gjirokasterem míjíme místo, kde jsme měli původně spát. Je to na břehu jezera či rybníka, ale voda je evidentně zanesena sinicemi, takže jsme rádi, že jsme spali jinde. Přijíždíme do Gjirokasteru za řekou Drino, které nese označení „město bílých střech“. A je to skutečně skvost. Je vidět, že albánská vláda nevěnuje městu dostatek prostředků, protože některé domy jsou již částečně zborcené. Přesto si město uchovává překrásnou atmosféru. Po příjezdu fotím památník dvou žen oběšených fašisty za války. Na většině dalších fotek však již dominují především nádherné bílé či lépe řečeno stříbrné střechy. Stoupáme směrem k citadele a kocháme se krásnými výhledy na město. V citadele navštěvujeme také místní muzeum se zajímavými exponáty zbraní a válečných sousoší. Ponuře na nás působí návštěva bývalého vězení, které svému účelu sloužilo až do 70. let minulého století. Vězení s malými celami využívaly všechny režimy, které se v Albánii v průběhu let vystřídaly. V citadele je také umístěno americké bojové letadlo ze 70. let. Podle americké verze mělo letadlo závadu, muselo v Albánii přistát a Albánci je pak prostříleli. Podle albánské verze bylo letadlo skutečně sestřeleno. V každém případě byl pilot vydán zpět do Ameriky.


Gjirokaster, citadela, ukořistěné americké letadlo

Naše prohlídka pokračuje a kocháme se opravdu pěknou citadelou a výhledy na město. Pak sestupujeme dolů do města. Starobylé uličky města nás uchvátily. Mají nezaměnitelnou atmosféru. Zastavujeme se v místní minirestauraci a objednáváme si lehké občerstvení (pivo, minerálku a kávu). V Albánii není draho. Přijde nás to na 400 leků, tj. 100 Kč. Dále se nám ještě podaří prohlédnout si zdejší mešitu a zblízka několik krásných domů. Míjíme řecký konzulát, kde Albánci žádají o víza na práce v Řecku. Gjirokaster je rodné město diktátora Hodžy. My se však k jeho rodnému domku z časových důvodů nedostaneme. S ostatními máme sraz u jednoho vybydleného objektu. Odjíždíme dále směrem na jih. Teď se opět zaměříme na přírodu. Naše kroky vedou ke křišťálově čisté vodě vyvěračky Syri i Kalter. Zastavujeme před vstupem do vyvěračky a vydáváme se na krátký asi 2 km pochod k této přírodní atrakci. Míjíme vodní plochu, kde se také nachází součást hydroelektrárny, kterou postavili za minulého režimu Češi. Albáncům se však zařízení porouchalo a teď jim to opět zahraniční dělníci pomáhají opravit. Vyvěračka Syri i Kalter je minimálně 70 m hluboká a každého plavce vyvrhne zpět na hladinu. Jen několik odvážlivců z nás (mj. také Míra) se odváží z nedalekého stromu do vyvěračky skočit. Voda je totiž ukrutně studená. Já se osměluji jen částečně. Přesto dokážu ve vodě sedět skoro 20 minut. To už však musíme naši krátkou návštěvu ukončit a odcházíme zpět k autobusu.


Gjirokaster, doprava až na kopec

Na další cestě zastavujeme ještě u ruin místního aquaduktu, který však není příliš zajímavý a z ruin nelze prakticky nic poznat. Na večer dorážíme k Jónskému moři. Utáboříme se poblíž místní výletní restaurace mezi Sarandou a Butrintem. Místo ke stanování je tentokrát horší. Nejprve musím dlouho odstraňovat kameny a pak také odpadky. Jak už je zvykem, mladší z naší výpravy si ani stany nestaví. K očistě je zde připravena hadice s tekoucí studenou vodou a v restauraci záchod klasický evropský, ovšem bez prkénka. Navíc se stejně na noc a časné ráno restaurace zavírá, takže kdo by ho chtěl v tuto dobu použít, má smůlu. Večer trávíme koupáním v Jónském moři u místní minipláže. Po chutné večeři ještě klábosíme na terase zdejší rybí restaurace a po 23:00 uléháme. Zítra nemusíme bourat stany. Budeme tu dva dny. Zbývající peníze a doklady si proto dáváme pro jistotu do autobusu.

12. den: 13.9.2005, úterý

tábořiště u Jónského moře mezi Sarandou a Butrintem (ALB) – Butrint (ALB) – ostrovy Ksamili (ALB) – tábořitě u Jónského moře mezi Sarandou a Butrintem (ALB)

Dnes máme netradiční snídani. Překvapení výletníci se musí vypořádat s ovesnou kaší s meruňkami a rozinkami. Hlavním programem tohoto dne je návštěva antického Butrintu. Na cestu se vydáváme tentokrát později než obvykle, až po 9:00 hod. Nejedeme totiž autobusem, ale přijela pro nás výletní loď. Všichni turisté to odsouhlasili a tak si dohromady 200 euro připlatíme. Asi hodinová plavba je příjemná. Fotíme nabízející se scenérie, zejména protilehlé řecké Korfu. Po čase připlouváme do Butrintu, který leží na rozmezí Jónského moře a Butrintského jezera. Mořské a jezerní vody se zde mísí, takže skoro není poznat, kde končí moře a začíná jezero a naopak. Vstupujeme do areálu „Býčího města“ Butrintu, který je zapsán na seznam světových památek UNESCO. A podle toho to tady taky vypadá. Ne jako jinde v Albánii nepořádek a odpadky, ale čisto, směrové tabulky, odpadkové koše, zákaz kouření a popisky vykopávek v albánštině a angličtině.

Postupně putujeme po vyznačené trase a vidíme amfiteátr, palác Tří mušlí, baptisterium, baziliku a akropoli. Jsou to opravdu skvosty, které stojí za to vidět a vyfotit. Odpočíváme poblíž jedné památky a krmíme zdejšího hladového psa. Psi jsou v Albánii všudepřítomní a to prosím muslimové považují tato zvířata za nečistá a nechovají je. Při cestě Butrintem se nám vynořují krásné výhledy, zejména na Butrintské jezero, ale také na hradby, Býčí bránu a pevnost. Náš zájem se v závěru soustřeďuje také na krásné porosty kaktusů a jiných exotických rostlin. Na samém konci areálu jsou stánky se suvenýry. Po krátkém přemýšlení zakupujeme jednu albánskou kšiltovku a hrníček s motivy Butrintu. Před východem z areálu fotím ještě typické albánské vozidlo mercedes a pak odjíždíme zpět. Po ¾ hodině plavby dorazíme k ostrovům Ksamili, které jsou oblíbeným výletním místem zdejších obyvatel i případných turistů. Asi hodinku si zde v moři odpočineme a pak plavbu zakončíme u našeho tábořiště. Večer se opět věnujeme plavání v Jónském moři. Pak nás čeká nezvyklá večeře. Je to pstruh s hranolkami a oblohou v místní rybí restauraci. Všichni si na tomto jídle pochutnali. Ještě krátce posedíme s přáteli a jdeme spát.


Připlouváme do Butrintu

13. den: 14.9.2005, středa

tábořiště u Jónského moře mezi Sarandou a Butrintem (ALB) – Sarandë (ALB) – Qeparo (ALB) – Qeparo Fushe (ALB) – Porto Palermo (ALB) – Dhermi (ALB) - horské sedlo Llogarasë v národním parku Llogarasë v pohoří Çikës (ALB)

Včera jsme se dotkli samotného jihu Albánie a tak naše dnešní cesta vede na sever kolem pobřeží Jónského moře. První zastávku máme v Sarandë. Je to krásné město, které se již také orientuje na turisty. Zaujala nás především zdejší promenáda, přístav, pravoslavný kostelík a také bujná exotická flóra. Po této krátké ranní zastávce pokračujeme na sever. Zastavujeme u místní čerpací stanice a k doplnění pohonných hmot. Helena nalezne malou želvu, kterou se Libuška pokouší vyfotit. Já si také na památku fotím starý generátor, bez kterého si Albánci při častých výpadcích proudu nedokáží představit život. Trasa zájezdu vede podél pobřeží a před polednem dojedeme do městečka Qeparo, kde je asi nejlepší písčitá pláž, jakou jsme v Albánii zažili. Zdejší provizorní bar je již mimo provoz a tak nám slouží jako dočasný útulek. Zde také nachází odpočinek turistka Markéta, která je zrovna v hlubokém útlumu. Po nějaké době se však z toho dostane.

Nabídku navštívit pirátskou vesnici Qeparo Fushe (Staré Qeparo), využívá asi polovina našich turistů. Prý to stojí za to, ale je to vysoko v kopcích a my dáváme přednost relaxu u moře. Ti, kteří šli do Qeparo Fushe, tak stačí jen na chviličku smočit své unavené kosti v moři a už musíme všichni zpět do autobusu. Naše další krátká zastávka, takzvaná fotopauza je v městečku Porto Palermo. Zde se nachází pevnost a vojenské přístaviště. O kousek dále je albánská ponorková základna. Kvůli ní se Hodža pohádal s Chruščovem, který základnu prohlásil za výsostné zemí Sovětského svazu. Není známo, zda Albánie měla své vlastní ponorky a zda základna sloužila svému účelu. Dodnes je však střežena vojenskou posádkou. Po krátké cestě zastavujeme v městečku Dhermi. Dokupujeme nějaký proviant pro sebe i pro ostatní (pečivo) a vydáváme se k pláži, která už není tak hezká jako v Qeparu, ale i tak je příjemná. Náruživí cestovatelé dostávají nabídku navštívit místní pravoslavný kostelík a také Hodžovu vilu, kterou si zde nechal postavit. My zatím odpočíváme na pláži. Zbývající turisté se opět jen stihnou krátce smočit v moři.


Qeparo, nádherná pustá pláž

Nyní následuje cesta do hor. Abychom mohli pokračovat dále, musíme překonat horské sedlo Llogarasë, které se nachází ve stejnojmenném národním parku v pohoří Çikës. V sedle zastavujeme na krátkou fotopauzu. Ostrý chlad nás však překvapí a brzy zažene zpět do autobusu. Po přejezdu sedlem se přiblížíme k místu našeho „kempování“. Opět je to v blízkosti zájezdní restaurace na poměrně rozsáhlé ploše. Zde je však, jak je vidno, po sezóně a je zde téměř pusto a prázdno. Čekáme, že v noci bude poněkud chladněji, než jsme byli v posledních dnech zvyklí. Večer po „segedínu“ svolává Míra turisty k poradě. Navrhuje zítra vynechat Apolónii, která vždy doposud turisty zklamala a znamenala by pro nás velkou zajížďku. Takhle bude zájezd méně napnutý a pohodový. Naprostá většina turistů je pro. Dnes jdeme spát brzy. Čeká nás ještě mnoho kilometrů a je třeba se na to nachystat. Sociální zařízení zde pravděpodobně chybí, snad je v restauraci. Už to ani nezkoumáme. Musíme si vystačit s přírodou.

Obsah cestopisu Albánie - zemí orlů, hor a bunkrů

Albánie - zemí orlů, hor a bunkrů (díl 1.)
Albánie - zemí orlů, hor a bunkrů (díl 2.)
Albánie - zemí orlů, hor a bunkrů (díl 3.)
Albánie - zemí orlů, hor a bunkrů (díl 4.)
Albánie - zemí orlů, hor a bunkrů (díl 5.)
Albánie - zemí orlů, hor a bunkrů (díl 6.)
Albánie - zemí orlů, hor a bunkrů (díl 7.)



Autor - Libuše a Jiří Peštukovi

Zveřejněno - 17.07.2006 21:26

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň