Americká poušť I. – část 4. OFF ROAD

Americká poušť I.



Ráno jako ze žurnálu. Ukecal jsem Petra na internet - tedy kousek zpět k Bryce Canyonu. Byl tam zdarma ve foyer hotelu. Skvělá snídaně bufetového typu za 19 USD pro oba doplnila příjemné ráno. Trochu jej zkazila informace od pumpařky, která Petrovi při jeho studování mapy naší dnešní cesty tvrdila, že auto z půjčovny není určené pro cesty mimo silnice. Když zapadnete, přijedou, vyprostí, vyloží věci pozdraví a odjedou. Kdyby se toto stalo 60 mil od silnice … to by bylo nepříjemně zkažené odpoledne.

Naši expedici již bezpečně hlídala navigace - bohužel jsem v jednom z hotelů nechal propojovací kabel s počítačem - a tak jsme se museli spolehnout na mapu, kterou jsem před tím nahrál. Naštěstí fungovala. Cestu lemovala spousta zastávek a první - v pravdě nesmělé - offroadové pokusy v podobě projíždění potůčků na cestě.

To zajímavé přišlo až na cestě z Paria Movie Set na Paria Road. Představte si - úžasně červené skály a obrovské balvany. Nad vším ční obrovská, majestátná hora. Onen Paria Movie Set je místo, pro Američany vpravdě historické, kde zůstalo něco kulis z dob, kdy se tady točilo několik westernových filmů (Westward of Woman, Mackenovo zlato). Pak jsme šli hledat místo osady z roku 1874. Našli - ale bylo za řekou. První pokus přejet řeku nevyšel. Přeci jen to byla první zkušenost s vodou. Petr se rozhodl fotit ze střechy auta - já si sundal boty, kalhoty a šel brodit. Šlo to - a tak jsem rozhodl - jedem, přebrodím! Petr se rozhodl zůstat, aby to mohlo být zdokumentováno a tak jsem brodil 2x, jednou pro objektiv a jednou s Petrem.

Setkání se zbytky osady ve mne vyvolalo pohnutí. (viz obrázek pro měsíc duben) Cítil jsem obrovský respekt k těm, co ji postavili a kdysi v ní žili. Když nacházíte rezavé hřebíky, zbytky zkorodovaných plátů ze sudů, rozpadlá obydlí, říkáte si, tady žili lidé a tuto pustinu si podrobili.

Cestu přes řeku zpět si své užil Petr. Jel opět dvakrát, abych jej mohl vyfotit a natočit - a dokonce zafungoval jako taxi, když převezl náhodné turisty. Jak to vzali zpět, to nevím … a nebyl čas na to myslet. Petrovi se offroad zalíbil a tak se rozhodl, že při zpáteční jízdě bude řídit on. Měli jsme možnost výběru - stejná, osvědčená cesta 585 a nebo nová 584. Nebylo to náročné rozhodování - jedeme objevovat. Cesta byla výrazně horší než ta, po které jsme přijeli. První dva "zlomy", kdy byla cesta přerušená již neexistujícím potokem a řádně vymletá - jsme projeli bez problémů. Pak ale přišel zlom pořádný. Vyměnili jsme se, protože jsem odmítnul se vracet. Než jsem nasedl - chtěl jsem ještě vyfotit nějakou scenérii a Petr to komentoval (jak později řekl, myslel to jako vtip) "na to bude dost času až tady zapadneme a budeme čekat na pomoc!".

Málem se nemýlil. Auto sjíždělo pomalu dolů až mi Petr ukázal - to nepůjde, vracíme se. Zkusil jsem souhlasit. Zařadil zpátečku a … nic. Kola se protáčela. Nepomohla ani redukce. "To je v pr… " ozvalo se venku a jen jsem sledoval, jak můj, do tohoto okamžiku spolucestující, kamsi odchází. Protože jsem chtěl, aby byl mým spolucestujícím i nadále a nechtěl jsem tady potupně čekat na pomoc - šel jsem to znovu obhlédnout. Přední kola byla přesně na dně zlomu, jedno zadní ve vzduchu a druhé zapíchnuté do jakési jámy. Zjistil jsem, že nárazník je již z nejhoršího venku a když se rozhoupu a prudce zatočím, dostanu se kolmo na výjezd a musí to jít. Trochu jsem se zlobil s automatem - to houpání šlo pomalu .. ale nakonec to vyšlo. Měl jsem radost a opět svého spolucestujícího. Nicméně, ještě tomu nebylo konec. Cesta, byť značená, končila plotem. To, že jsme se vydali po něčem, co spíše připomínalo koleje od traktoru, co jezdí na pole, bylo jen a jen díky navigaci. Ta tu cestu znala a vedla nás až k silnici. V závěru stačilo otevřít branku (a jak stálo na cedulce) zase ji zavřít a bylo. Troufám si říci, že společnost GARMIN (výrobce navigace) má dalšího zákazníka. Od tohoto okamžiku již Petr nevnímal to, co jsem s sebou tahal jako "kravinu a hračku" ale seriózně sledoval, co to všechno umí a jak nám to může pomoci. A když jsme objevili barometr … nadšení bylo veliké :. Další částí naší cesty byla Cottonwood Road, jíž jsme přejeli k Grosvenor Arch - úchvatnému skalnímu oblouku. Je pojmenovaný po šéfredaktorovi National Geographic.


Groswenor Arch

Západ Slunce jsme stihli v KODACHROM Basin State Park. Za vstup 5 USD máte možnost vidět několik vztyčených skalních "penisů" v nádherném rudém zbarvení. Jméno filmů KODAK, Kodachrome však neoznačuje kvalitu produktu či uživatele ve spojení s těmito "erektusy" ale podle sytosti barev místních skal.


Kodachrom Basin

Když zajde slunce, je čas začít hledat nocleh. Tentokrát jsme dojeli do Escalante. Nechám na zvážení (podle následujících popsaných příhod) jak dalece vám bude toto město sympatické - já osobně jej "škrtám z mapy" a jediné, čím jej budu ctít, je omezená rychlost, kterou tam mají na 20 mil/h a i v noci ji měří.

Příjezd byl velice slibný - malebné hotely a motely, restaurace s Wireless Internet Free. Zaradoval jsem se - konečně budu moci poslat maily a tuto reportáž s fotkami - jichž mám dost a dost. Začnu hotelem. Takový ten "americký kravín", nudle s parkovištěm, kdy stojíte přímo před svými dveřmi. Cena 50 USD byla překvapením - ale bral jsem ji. Zjistil jsem, že je to oblíbený trik - zeptáte se na nocleh a oni vám po dlouhém hledání řeknou - "Máme, budete chtít kuřák? Můžete mi říci jméno … " atd atd. Již to jede podle "šablony" a cenu řeknou až na konci. To je pak již nepříjemné říci NE … hlavně, je-li po 21.00. Rychle jsme se ubytovali a spěchali do restaurace na večeři. Přišli jsme tam ve 21.05 a již nám bylo řečeno, že jídlo nebude. Mlsně jsme koukli na pizzu, co se právě dopékala v troubě (evidentně odměna pro personál) a alespoň zkusili inzerovaný internet. Přiznám se, možné je vše - ale až do této hospody jsem se vždy v pohodě připojil. Tady ne a ne. Odesílalo to, ale nepřijímalo. Zlobilo a zlobilo. Nakonec jsme to vzdali a jeli k pumpě "ulovit" něco k jídlu. Také smůla, zavřeno. Tedy k večeři byla coca cola, několik dní stará houska, stejně starý sýr a kompot.

Obsah cestopisu Americká poušť I.

Nezapomeňte se podívat i na pokračování této cesty v cestopisu Americká poušť II.



Autor - Petr Vyhnálek

Zveřejněno - 02.10.2006 18:36

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň