Americká poušť I. – část 8. A JSME NA KONCI

CESTOPISY



Najednou jsem si uvědomil, že i já jsem chycen do neviditelné smyčky magnetismu těchto míst. Uvědomil jsem si, že stojím, bezmezně fascinován tváří v tvář tomu, co dokázala příroda vytvořit, co stále tvoří a čeho jsem jen drobnou nicotnou součástí. Kolem vás je nekonečno zasazené do tohoto okamžiku. Máte právo si jej prohlédnout, být jeho součástí – ale jen zlomek času. Trpělivě vám nastavuje své kouzlo, které si snažíte vrýt do paměti a uchovat do fotografií. Nijak nenaléhá a přesto se zasekne drápkem. Spojí se s vámi neviditelnou nitkou. Ta místa již nejsou jen souřadnicemi na mapě a obrázky v průvodcích. Ta místa jsou zastávkou vašeho srdce, které ať chcete nebo ne, zůstává ve spojení.

Sedím v letadle na cestě do Chicago O´Hare. Z okýnka sleduji ubíhající krajinu a přesto myslím na ty nejsilnější okamžiky minulého týdne – mystično Monument Valey a tajemnou krásu chrámu Slunce a Měsíce v Capitol Reef …

………………….

Cesta zpět měla zvláštně smutný nádech. Stále jsem si říkal, která fotografie bude ta poslední? Více jsme mlčeli a užívali si poslední metry našeho 18 km výletu. Na konci jsme si zcela spontánně podali ruce – „díky“ Mé „díky“ Petrovi za to, že mi ukázal ta místa. Dokázal namíchat neuvěřitelně pestrou cestu plnou lahůdek pro oči i duši. Doufám jen, že fotografie, které si vezu domů, alespoň trochu tu atmosféru vykreslí a pohladí ty, co se na ně budou dívat.

Zabalili jsme, koupili poslední DVD a CD ve Visitors Centre (vezu si úžasnou hudbu na flétny a bubny – věnovanou právě těmto místům. V autě jsme to CD přehráli snad 10x) a nabrali směr Las Vegas.

Vydali jsme se do města Moab. To je již velké město s noční atmosférou (jak podotkl Petr i s nemocnicí). Viděl jsem i lanovku .. 

Zaplatili jsme si sprchu (chtěli 5 USD za každého z nás) přišlo mi to docela dost, když noc v kempu stála 15 USD na stan – ale což, nechtěli jsme do letadla špinaví a jít tam tajně jsem zamítl. Pak jsme zašli na poslední večeři (opět ta nesrovnalost v cenách – snídaně dvě tortily, 2 džusy, čaj a káva – 23 USD, večeře v originál mexické restauraci s muzikou, jídlem, že se to nedalo sníst a stále doplňovanými nápoji 27 USD  ). Ještě jsme z většího umyli naše hodně – hóóódně špinavé auto, koupili benzín a připraveni na noční přesun cca 450 mil vyrazili.

Z cesty si moc nepamatuji (tedy ono nebylo co … dálnice, dálnice a dálnice s rychlostí 75 MPH) – prvních 100 mil jsem řídil já – pak jsem šel spát a při 230 jsme se střídali. Koupil jsem si ¾ litru coly (za dolar), nasadil MP3 přehrávač a v rytmu AC-DC jsem dorazil až těsně za hranice Nevady, 70 mil od Las Vegas. To se pozná podle rozzářených světel neónů a nápisů Casino na každém rohu. Zaujalo mne, jak relativní je ta rychlost. Předepsaná 75 – jel jsem těsně pro 80 – což je téměř 130 km/h. Měl jsem mpocit, že se řítím … u nás? To je rychlost při které někteří řeší SMS a hledají něco v tašce na zadním sedadle. Čím to? Nevím . nemusím mít na všechno odpověď.

Cestou jsem si tak trochu – předběžně – sumarizoval: ušli jsme skoro 90 km (doopravdy pěšky) a ujeli 1900 mil. Celou dobu jsme se pohybovali ve výšce nad 1100 m n.m. až do 3010! Vyfotil jsme 11 kinofilmů a na digitál jsem udělal 638 obrázků. To je docela dobrý počinek 

Při posledním tankování se k pumpě, vedle nás, přiřítil červený bourák – tak trochu si to hrálo na Ferrari ale kdeže, to si jen hrálo. Vylezl z toho potetovaný kluk – tedy potetovaný všude, kde mu byla vidět kůže a to měl krátký rukáv a sandále. V autě měl nějakou holku a ta, když slyšela, že nemluvíme anglicky zapištěla:“jakou řečí to mluvíte?“ To byla voda na mlýn pro Petra, který si takto testoval a zařazoval amíky … „Čeština, jsme z České republiky. Víte kde to je?“ Zpravidla se mu dostává odpovědi Rusko – Německo … tady nepřišlo nic. Byla zařazena! Divil bych se, že by jí to vadilo. Frajer dotankoval, dal nám poslechnout svým válcům (motor zněl doopravdy skvěle) a lehce pogumoval silnici – to aby se ukázal.

Pak jsme se opět vystřídali a já se probudil až na letišti. Měli jsme rezervu, tak jsme ještě dali 30 minut spánku v autě – to jsme následně vrátili (operace na 2 minuty – ach ta jednoduchá Amerika) a bylo. Petr odlétal o 2 hodiny dříve. Prošli jsme kontrolami (docela mne pobavili humorné filmy, které připravují pasažéra na to, co je bude čekat – sundat boty, pásek, hodinky … všechno kovové – počítač do krabice – tak tam vystupují klauni, co si rozvazují boty na hóóódně tkaniček, manageři a mangerky s notebooky, jak je na povel dávají ke kontrole, kouzelník, co si vytahuje i mince, které má za uchem…). Nezdál se jim tentokrát můj foťák – tak jel pod rentgen 2x … snad to ten film, co tam ještě je, nezničilo .

Petr zmizel v letadle do Atlanty … já jsem si na počest Ameriky dal poslední hamburger (Burger King) … když jsem jej žvýkal, vzpomněl jsem si na Petrovu úvahu – kolik hamburgerů se v USA denně spotřebuje … Američanů je 220 miliónů … hrozné číslo.

Utřel jsem si pusu a vyhodil pytlík do odpadků – hlavou mi proběhla sekvence z filmu Apollo 13, kdy po strastiplné cestě zůstává v kabině lodi houpající se na moři již jen její kapitán J.Lowel v podání Toma Hankse a hlásí řídící věži … „velitel posádky věži … Apollo 13 končí …“

A já dodávám … zase někdy příště … co někdy, URČITĚ!

Na závěr nějaké „rady starců“ (viz experiment GDK www.team.cz)

- V autě spali jen jednou a pod stanem ani jednou (ráno byla zima, i mínus 2 st).
- Není 4WD jako 4WD – ale i SUV 4WD se vyplatí půjčit si. Dostanete se dál.
- Počítač s WIFI se určitě vyplatí mít – místa s volným připojením jsou stále běžnější.
- Chcete-li mít jistotu připojení, vezměte si s sebou IT specialistu – aby vám to pokaždé nastavil na danou síť.
- Telefon nefungoval naši operátoři se s US590 nedohodli – škoda :-(
- Navigace GARMIN je skvělá – pokud nezapomenete v hotelu kabel a máte ji ochočenou – kolikrát nás poslala naprosto nesmyslnou cestou – tedy, mapu určitě s sebou.
- Východ slunce v Bryce Canyonu je nejzajímavější prvních 10 minut. Je to prostě tak.
- Hadů se není třeba panicky bát – ale dávat si pozor, kam šlapete a šaháte – nesahat tam, kam nevidím (jak to asi dělají horolezci?) – bojí se nás víc, než my jich.
- Jedete-li do parků, zapomeňte na Supermarkety – prostě tam nejsou.
- Lidé jsou k sobě milí a zdraví se s úsměvem.
- Mezi jednotlivými místy je fakt FUCK daleko – nádrž nedojíždět, riskujete, že budete šlapat.
- Vezměte si s sebou nějaká CD – ty country stanice, co jediné naladíte, vám rychle polezou krkem.
- A hodně filmů – nemá smysl se bránit ty fotky udělat. Kdy se tam zase dostanete? Pokud?

- A poslední – stojí to za to, i za těch 12 hodin v letadle … opravdu!

Po uzávěrce

Tak jsme si říkal, jak to pěkně v Chicagu pošlu a tím tomu dám takovou hezkou tečku …. „prdlačky naší babičky“. Za prvé jsme odletěli z LV o 30 minut později – prý něco se zavazadly a tak byl v Ch docela kalup. Stoupnul jsem si do fronty na letadlo … počítač našel asi 9 WIFI sítí – 3 z toho volné … a k žádné se, potvora, nepřipojil. Záhady pokračují.

Pak tedy ještě několik tipů:

Líná huba … znáte to. Šel jsem si přeci jen – i když jsme dorazili pozdě, se zeptat na upgrade letenky. Odpověď byla, že není kam upgradeovat, ale že mi může vyměnit místo. A tak sedím u okna a vedle mne je prázdné místo – to je úplně jiné „kafe“.

United Airlines si to zjednodušují a nabízejí jen jídlo a 2 ks sušenky. Pokud chcete jídlo, musíte si je koupit. Letěli jsme 4 hodiny a něco – měl jsem hlad, tak jsem do toho šel. Vybral jsem si MENU JETSTARTING v jednotné ceně 5 USD. Ostatní jídla byla buď se sušeným masem, nebo to byly samo bonbóny a keksy.

Za 5 USD jsem dostal:

Nádhernou krabici zabalenou do celofánu, se kterým jsem dost dlouho bojoval
Plastickou lžičku a nožík – vidlička je zakázaná
Veliký ubrousek
Povídání o tom, jak je Zelený čaj zdravý
Cereální tyčinku
Pytlík se směsí oříšků a kandovaného ovoce
Skleničku pomazánky ze slunečnicových semínek
Pytlík jakýchsi „placiček“ 3x3 cm (ty se měly potírat tou pomazánkou)
Plátek něčeho, co připomínalo 1/3 vysušeného biskupského chlebíčku
Misku ovoce – misku – kalíšek 8 cm v průměru, 5 cm na výšku
Pytlíček se substrátem zeleného čaje – nalít do vody a je to :-)
Pytlíček se 2 ks větrových bonbónů
A miniaturní napuštěný ubrousek na osvěžení
Vzpomněl jsem si na film „Maléry pana účetního“ tam také dostal něco podobného na nádraží jako jídelní balíček. Podtrženo sečteno … NEBRAT!

Zlatý FAST FOOD

Obsah cestopisu Americká poušť I.

Nezapomeňte se podívat i na pokračování této cesty v cestopisu Americká poušť II.



Autor - Petr Vyhnálek

Zveřejněno - 30.10.2006 18:50

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň