Deník z Thajska a Kambodže (5 / 6)

Deník z Kambodže



Po 30/1/2006

Kep. Kdysi ospalá rybářská vesnice, pak přímořské letovisko a teď, po občanské válce, ospalá rybářská vesnice s ruinami krásných francouzských koloniálních vil. V nich, často ozobaných dírami po kulkách, squatují místní, vzduchem létají hejna vážek a u pobřeží prodávají rybáři své úlovky. To se vezmou dvě dřívka, mezi ně se nacpe sépie, chobotnička, ryba nebo jakákoliv jejich variace, na chvíli se to hodí na dřevěné uhlí a je to. Bonviáni M&L doporučují konzumovat v erární houpací síti na pobřeží s kokosem s brčkem a sladkou rýžovou (?) kaší pečenou v rákosových (?) listech.Přijeli jsme do Kampotu na půjčeném mopedu, protože na kola jsme si nakonec v tom vedru netroufli. Na mostu asi ve třetině cesty se před pár dny potkal náklaďák s něčím podobně těžkým, stará konstrukce povolila, celý most se jakoby otočil do vrtule a uvěznil v sobě nebohý Kamaz vzhůru nohama a částečně ponořený do mělké mokřiny. Kolem bleskurychle vykvetl čilý převoznický ruch, houpe se to sice všelijak a mopedy se nakládají přejezdem přes prkno položené nad rákosím mezi břehem a úzkou palubou, ale nakonec to dopadlo dobře.Zdá se, že nikdo nějak zvlášť nepospíchá s opravou mostu, stěžují si jen v Kepu, protože největší co tamtudy teď projede je právě ten moped a alternativní cesta je o dost horší a delší. Vesnice je tak do značné míry odříznutá od světa, jelikož z druhé strany je hned vietnamská hranice. Pro nás je to fajn, protože kromě místních je tu téměř vylidněno.

Nad Kepem se tyčí zalesněný kopec a dokola vede silnice, která je formálně jednosměrná, i když na to nikdo ve skutečnosti nedbá. Zdá se, že to opatření udělali jen aby poskytli nějakou zábavu policistům, lelkujícím na několika místech ve stínu stromů. Když se hodně nudí, můžou tak zastavovat a otáčet ty, kteří jedou špatným směrem. Stalo se nám to dvakrát a ke cti kepských policajtů je nutno říct, že se to obešlo bez pokuty či jiné platby kompenzující mizernou policejní mzdu, což je tu jinak poměrně běžná věc. Cestou z Phnom Penhu do Kampotu jsme takhle párkrát stavěli, řidič vyběhl ven, hodil pár bankovek do přilby zavěšené na větvi a policista sedící opodál blahosklonně přiložil ukazováček ke rtům na znamení, že si přetížené dodávky s lidmi na střeše ani nevšimnul. To vše zcela nepokrytě.

Nevím jak se tu od sebe liší jednotlivé pořádkové síly, ale pod stromy často zevluje výběr parádních modrých a zelených uniforem s třásněmi a karoseriemi nezřídka vyzdobenými takovými těmi barevnými proužky, co se nosí když má už jeden moc plechových medailí.

St 1/2/2006

Únor bílý, pole sílí.

Ale tady na to moc nedají.
Včerejší den jsme strávili převážně výletem na nedaleký ostrov a pozorováním barevných rybiček. Byli jsme líní.

Slibuju, že už si s těmi popisy přírody dám pokoj, protože to zní jako z prospektu cestovní kanceláře a stejně se to popsat nedá, ale když člověk stojí ponořen po krk v možná až příliš teplém moři, opodál šumí palmový háj a jak slunce klesá za siluety hor, celá obloha rozmázlých mraků se zbarví měňavými tóny hologramu, znovu musí žasnout nad dokonalostí Božího stvoření. Na obzoru se blýská, okolo člunu skákají letající ryby, jsme jenom nepodstatné malinké škvarky na tváři Země a je to tak správně.

Čt 2/2/2006

Norodom Sihanouk je stěžejní osobností Kambodži dvacátého století. Formálně vzato král, ale za více nez padesát let, co byl tím či oním způsobem ve hře, vystřídal funkcí více. Jestli se tu dá o někom říct, že je otec národa, je to on, i když to zdaleka není postava jednoznačně pozitivní - s opozicí se nikdy moc nepáral, v sedmdesátých letech se z rozumu paktoval s Rudými Khméry a později žil léta v Severní Koreji u přítele Kim Ir-Sena. Jednou z jeho kuriozních vášní bylo taky natáčet filmy a obsazovat do nich členy vlády. V letech 68 a 69 byl v Phnom Penhu pořádán mezinárodní filmový festival, Sihanoukův film si odnesl hlavní cenu v obou případech.

V roce 2004 ho na trůnu vystřídal jeho syn Sihamoni, ale tátovi se nikdy zcela nevyrovnal, snad jen v ulítlých zálibách, protože dlouhá léta v exilu studoval na pražské AMU balet. Umí díky tomu česky a s některýma svýma profesorkama si dodnes píše, ačkoliv se dopouští jistých dobových nepřesností a dopisy stále nadepisuje "Vážená soudružko". To vím od své kolegyně Heleny, která se s jednou z nich zná.

Kambodžané na něj většinou koukají se smíšenými pocity a jedna phnompenhská holka se nas ptala jestli (když u nás studoval) náhodou nevíme, zda je teda teplej nebo ne. Stopy po starém Sihanoukovi jsou všude, je tu i celé město, skromně nazvané Sihanoukville (fuj, to byl tedy oslí most, ale hlavně, že jsme na druhé straně). Kde Sihanouka zrovna nemusí, píšou alternativní jméno Kompong Som, což je pro cestovatele vysloveně přehledné. Dorazili jsme do města včera večer a jsme nuceni konstatovat, že v Sihanoukville je to krajně divné. Tak předně to město bylo uměle vybudováno v padesátých letech a narozdíl od ostatních zdejších osad, kde se všechno tísní a lepí jedno na druhé, tady jsou velkoryse roztáhlé oplocené přímořské resorty a dlouhé bulváry, ale nějak to dohromady nepůsobí příjemně, spíš je v tom jeden takový ztracený. Jsou tu krásné pláže bílého písku a Sihanoukville je proto oblíbeným přímořským letoviskem kambodžské smetánky. Ta se převážně rekrutuje z vysokých funkcí armády a státní správy a asi není náhodou, že z Phnom Penhu je sem vybudována naprosto luxusní silnice (jediná, kterou jsme tu viděli). Generálové a jejich děti sem tak mohou jezdit rychle a bez drncání. Oblíbeným vozem je Mercedes S z devadesátých let přezdívaný "mamut", velmi okázalé auto s astronomickými náklady na provoz, které je v místních poměrech opravdu jako pěst na oko.

Sihanoukville je ale zdá se také letoviskem pro bělochy, kterým je to i v Thajsku moc drahé. Je to často opravdová spodina. Není tak výjimkou potkat olezlého bílého santusáka ruku v ruce s vyzývavě krásnou Khmérkou. Některé ty typy jsou takové, že by je v každé slušné zemi na ulici radši rovnou zabásli, ale tady se naparují jako páni, pupek jim kouká z rozepnué džínové vesty, cigareta v koutku úst a dlouhé mastné vlasy a zlým ožralým pohledem sjíždějí okolostojící holčičky. Hodně štěstí, chlapáci, čtyřicet procent kambodžských prostitutek má AIDS. V hostelovém baru sedí další takový s namol opilou holkou, která chodí velmi opatrně obkročmo, barman je prozměnu úplně sjetý bůhvíčím. Městem pulsuje taková zkažená energie a když slyšíte jak na sousedním dvoře někdo kope do země, hned si představujete uškrcenou prostitutku pohřbívanou pod plaštíkem noci.

A nebo to prostě jenom moc dramatizuju a někdo se tu může skvěle a nezávadně bavit. Každopádně my odtud hned ráno zase padáme. Příjemně jsme se vykoupali na večerní pláži, ale děkujeme prozřetelnosti, že nás napadlo jet taky do Kampotu a Kepu, přijet sem rovnou z Phnom Penhu by asi byla docela depka.

Pá 3/2/2006 1:00A.M.

Jak řekli, tak udělali a dnes odpoledne čile dorazili do města Trat, tedy zpět do Thajska. Sbohem, Kambodžo, bylo to fajn a doufám, že se ještě někdy uvidíme! Když jsme před čtrnácti dny přijeli do Bangkoku, tolik jsme si toho nevšimli, ale teď je zřejmé, že Thajsko je oproti Kambodži (a koneckoncu i oproti nám) těžký západ. Zdá se spojovat hodně dobrých vlastností - je tu stále hezky, lidé jsou milí, ženy krásné, moře cobykamenem, kuchyně vynalézavá a ceny velmi mírné.

Našli jsme klidný hostel u řeky a mrkli se na místní trh. Oproti Kambodži, kde spíš jen prodávají potraviny jak je příroda dala, jsou Thajci sofistikovanější a vyrábějí různé pochoutky nezvyklého vzhledu a vůní. Vypadá to na hezký večer. Já dostanu horečku asi v šest, Linda o něco později.

Hm, to máme malárii, nebo je to jen takový žert?

Více o cestách a zážitcích Marka Svobody se dozvíte na jeho stránkách http://maraspace.net/ .

Obsah cestopisu Deník z Thajska a Kambodže

Deník z Thajska a Kambodže (1 / 6)
Deník z Thajska a Kambodže (2 / 6)
Deník z Thajska a Kambodže (3 / 6)
Deník z Thajska a Kambodže (4 / 6)
Deník z Thajska a Kambodže (5 / 6)
Deník z Thajska a Kambodže (6 / 6)



Autor - Marek Svoboda

Zveřejněno - 04.06.2007 00:00

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň