Deník z Jižní Afriky (část 25 / 32)

Deník z Jižní Afriky



Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006)

17. 10. 2006, úterý

Je klidná tichá noc. Budím se už v 5:15. Ležíme v posteli a povídáme si s Libuškou o tom, co jsme zažili. Dnes máme odjezd plánován až na 9:00, protože Pavel musí ještě něco zařídit v Sabie a Pieter si zase dává do pořádku auto. Pomáhá mu v tom místní černoch, který všechno poctivě umyje a vysaje vysavačem. Majitelé nejsou doma a promenáduje se tu nějaká paní cigaretou v puse. Já jsem se bál si tu i venku zapálit a najednou ji vidím, jak vychází kouříc z obýváku. Jak poznamenal trefně Mirek, je to chodící parfumerie. Asi je to nějaká šéfka nad úklidem v domě. Na snídani si dáme obligátně kávu a k tomu ještě kousek jablečného koláče, který je údajně místní vyhlášenou specialitou. Je už 9:15 a Pavel se stále nevrací z města. V tom přijedou 2 černoši v autě a shánějí se kupodivu po mě. Jsou to úředníci z First National Bank, kde jsem si včera měnil peníze.

Ten pokladník (jmenuje se Evan Jockia) říká, že si zapomněl udělat fotokopii mého pasu. Nevím sice k čemu jim to bude dobré, ale asi to mají za povinnost dělat. A prý ať s nimi jedu do banky, že tam fotokopii udělají. Mám sice svou fotokopii už udělanou pro sebe, ale ta je někde zaházená v zavazadlech a tak s nimi tedy pojedu. Pieter říká, že mě potom před bankou vyzvednou. Já to nakonec přivítám, protože udělání fotokopie trvá minutku a já se můžu ještě porozhlédnout po centru Sabie. Sháním totiž nějaký kvalitní autoatlas JAR. Chodím po obchodech, informačním centru i po benzínových pumpách, ale takovou mapu, kterou bych chtěl, tu nemají. Mají autoatlas celé Afriky, ale v příliš velkém měřítku a za 150 randů. To je moc a tak odcházím s nepořízenou.


Zlatokopecké městečko Pilgrim's Rest

Za chvíli potkám Milana a ten mi říká, že už dorazili. A tak za chvíli v 10:00 vyrazíme. Dnes máme na programu asi 140 km jízdy po krásném okolí Sabie v Dračích horách. Trasa vede takto: Sabie Insimbi – Pilgrim’s Rest – Graskop – Pinnacle – God‘s Window – Wonder View – Boucker’s Luck Potholes – Blyde River Canyon – Three Rondawells – Trackers. První naší zastávkou je zlatokopecké městečko Pilgrim’s Rest (Poutníkův oddech). Vzdálenost činí 30 minut jízdy od Sabie a jsme tu od 10:30 do 11:40. Je to vlastně taková douhá ulice a podél ní jsou domky ve stylu skanzenu. Je tady třeba stará budova pošty, hotelu, banky, restaurace a také památník padlým v I. a II. světové válce. V jednotlivých domech jsou prodejny suvenýrů a další stánky jsou kolem nich. Hned se na nás vrhnou prodavači ořechů a tak nakonec usmlouváme 2 pytlíky za 20 randů z původních 30. Už při každém smlouvání dopředu říkám I’m not kapitalist, ať vědí, že budu tvrdě smlouvat. Jsme odhodláni z nich při smlouvání sedrat kůži. Hned v prvním domku nás zaujmou hezky malované hrnečky z porcelánu. Ale zdají se nám za 45 randů drahé. A tak jdeme dál. Koupíme si pohledy, které stojí 4 randy za kus. Vedle v domku tká tkadlena na starém ručním stavu nějakou látku. Chci si ji vyfotit, ale ta na mě už z dálky hrká pokladničkou. Takže zakroutím hlavou a natočím si to celé z dálky. Nač utrácet zbytečně 5 randů za jeden záběr.


Zlatokopecké městečko Pilgrim's Rest

Dále jsou tady také 2 minimuzea. V tom prvním jsou z dálky vidět nějaké fotografie. Dovnitř nejdeme. Prý není tak zajímavé. Druhé muzeum je nazváno Garage a jsou tam vystavena stará auta. Ale není jich zrovna moc a tak to také sabotujeme. Když dojdeme až dolů a projdeme jednotlivé krámky, zjistíme, že je tady dost draho. Například obyčejná čepička s nápisem South Africa stojí 75 randů a já jsem ještě mnohem lepší koupil v Cape Townu za 40 randů. Nakonec se rozhodneme vrátit zpátky pro ten hezký hrneček. Zkouším to usmlouvat, ale je to v krámku, ne u stánku, a tak ho nakonec musíme koupit za celých 45 randů. Nepomohlo, že jsem si prodavačku vyfotil, pochválil ji, řekl jsem, že nejsem kapitalista a že dnes kvůli tomu hrnečku nebudu už mít peníze na oběd a večeři. To jsem samozřejmě přehnal, ale byla neoblomná. Hrneček jsme koupili a rychle se odporoučeli k autům, kde už všichni byli a mohli jsme jet dál. V 11:40 jsme vyjeli a jeli jsme asi 16 km daleko přes město Graskop (Zelený kopec) na vyhlídku Pinnacle (Jehlan). Kus cesty jsme se courali za náklaďákem se dřevem, který se strašně loudal. Nakonec ho Pieter předjel a ještě jsme mu poděkovali zapnutím výstražných světel. Ještě bych měl poznamenat, že dnes je ukrutné vedro na padnutí. Jsme vysušení jako herinci a slunce nemilosrdně pálí. Na obloze není ani mráček. Pavel říkal, že je 37°C ve stínu.


Vyhlídka Pinnacle

Na Pinnacle jsme mezi 12:05 a 12:20. Je tu krásný pohled na kaňon s jehlanovitou nebo spíše kuželovitou skálou oddělenou od ostatních hor. Vypadá to jako takový válec nebo svíčka. Každopádně úchvatný zážitek a zadarmo. Samozřejmě i zde se usadila skupina prodavačů suvenýrů a nám se zalíbil hrnek s plastikou lva. A tak ho usmlouváme z 35 na 20 randů. Jedeme dále ještě 4 kilometry a dorazíme do místa zvaného God’s Window (Boží okno). Zde je kromě nádherných vyhlídek také možnost navštívit deštný les či spíše prales. Teď je ovšem sucho a tak ten déšť si musíme přimyslet. Vede sem pár set metrů dlouhý chodník do mírného kopce. Ale v tom úděsném vedru je každý krok odměněn krůpějemi potu. Tak se tam vypravíme a odměnou nám je opět další krásný zážitek, který samozřejmě zachytíme filmem. Tady se zdržíme mezi 12:30 a 13:30. Na začátku výstupu je skupina prodavačů suvenýrů a Pavel říká, že jsou to ti nejchudší z okolí. Tak to s nimi budeme tvrdě smlouvat. Zalíbí se nám dřevěná vyřezávaná mapa Afriky s velkou pětkou, tj. lev, leopard, slon, nosorožec a buvol. Vyvolávací cena je 250 randů a my to srazíme na 150 randů a jsme spokojeni všichni. Když už chceme odjet, Pavel si při nasedání do auta roztrhne o dveře obočí. My poskytneme náplast a Míla mu to odborně zalepí. Než se podruhé ožení, bude fit. Dále jedeme jen pár set metrů do Wonder View (Úžasná vyhlídka). Je to nejvyšší bod na naší dnešní cestě v nadmořské výšce 1.780 metrů. A je to pravda, je to skutečně úžasná vyhlídka. Jsme zde ve 13:45. Pak máme jet do Bourke’s Luck Potholes (Bourkovo štěstí), kde kdysi zlatokopec Bourke nalezl zlato.

Ovšem je zde vstup 20 randů a stejně toho máme dnes na programu dost a tak tuhle návštěvu vynecháme. Jedeme tedy navštívit Blyde River Canyon (Kaňon řeky Štěstí – búrsky), konkrétně místo zvané Three Rondavwells (Tří válce). Kaňon řeky Blyde je dlouhý 26 kilometrů a v kaňonu jsou vlastně řeky 2. Jedna se jmenuje búrsky Blyde (Štěstí) a druhá Treur (Smutek). Takhle toto místo nazvali búrští trekeři, když sem v období Velkého treku dorazili z Jihu. A to je skutečně skvostné místo s nádhernými výhledy do kaňonu. Nalevo vidíme přírodní přehradu Swadini a vedle ní napravo kpopec Sundial, který v minulosti sloužil k určování času jako sluneční hodiny. Zde se zdržíme mezi 14:15 a 14:50. Místo našeho ubytování v Trackers je vzdušnou čarou vzdáleno asi 10 kilometrů, ale přes hory se nelze dostat a nezbývá než je objet 80-ti kilometrovou objížďkou po silnici. V 15:00 zastavujeme u benzínové pumpy na nákup vody a ovoce. Kupujeme 2 velké dvoulitrové vody za 27,50 obě a 2 jednolitrové pitné vody za 13 randů obě. Cestou pak zastavíme u soukromého pozemku, kde je hned u plotu portrét Krista, který se na člověka ze všech úhlů neustále dívá jako Mona Lisa a také socha mohutného orla. To je v 15:20. Pak jedeme údolím řeky Blyde. Pieter říká, že dříve se tu ve velkém pěstoval tabák, ale pak se objevili paraziti a od té doby se tu pěstuje pšenice, ovoce a zelenina. Jedeme zase přes hory po cestě zvané Abel Erasmus Pass. Nabízejí se nám z auta nádherné výhledy na okolní hory, kaňon a údolí.


God's Window, Boží okno

V 16:00 přijedeme před tunel, kde nás Pieter vysadí a my se opět můžeme pokust něco koupit od domorodců. Libuška už málem podlehla a koupila černého krokodýla ze dřeva, ale prodavačka nechtěla slevit na 20 randů a chtěla stále 30. Tak z obchodu nic nebylo. Stejně jako předtím, když jsme chtěli koupit přívěšek na krk – portrét lva z kovu – prodavač trval na 35 randech a neslevil na námi požadovaných 20 randů. Raději jsme měli déle pozorovat vzdálený vodopád. Pak jsme si prošli asi 100 metrů dlouhý tunel pěšky a zase jeli autem dále. V 16:30 jsme ještě naposled zastavili k nákupu potravin. Někdo si koupil ovoce, my jsme si tentokrát nekoupili nic. Zbývá nám s Libuškou asi 360 randů na nákupy jídla a pití do Zimbabwe. Pak říkám Pieterovi, že dnes ještě nebyl žádný South African Joke. A to Pieterovi pěkně nahraju. Za chvíli totiž začne kamuflovat, že nám nejede auto a že budeme muset čekat, až se pro nás Pavel vrátí. Chvíli ztuhneme, ale pak to pochopíme a už se smíchem plácáme Pietera po ramenou. Už jsme jen 6,5 kilometru od našeho ubytování v Trackers. Je to opuštěné místo. Pieter si sám otevře bránu pozemku a jedeme ještě 1,5 km po hrbolaté kamenité cestě do kopce. Kolem nás jsou trnité keře bez listí a suché stromy. Příroda už nutně potřebuje vláhu a období dešťů nastane už brzy. Je vedro, že by se dal vzduch krájet. A tak už jen chvíli obdivujeme hezké výhledy a vysoké termitiště v křoví.

V 17:00 dorazíme na recepci. Ubytování je v objektech z 80-ých let Trackers, které vede už starší běloška. Kolem ní se motá 6 malých vzteklých a uštěkaných jezevčíků a také nějaké černé služebnictvo. Paní domu nám dává klíče a udělí nám informace o ubytování. My máme štěstí a budeme spát v chatě na místě zvaném Valley View. Je odtud přes stromky pěkný výhled na okolní kopce a do údolí. A tak ještě využijeme chvíle než se po 18:00 začne stmívat a uděláme si krátkou procházku po okolí a fotíme a filmujeme. Pak jdeme zpátky do domku s a Libuška vaří něco k snědku. Dnes to budou fazole s klobásou a rajčatový salát s cibulí. Já se dám do psaní poznámek a už nikam nejdeme. Ještě musím vymazat pár duplicitních fotek a půjdeme spát. V domku máme všechno vybavení – lednice, mikrovlnka se sporákem, záchod, sprcha a asi budeme spát poprvé pod moskytiérou. Ostatní už takové štěstí nemají a například kuchyňka některým turistům chybí. Při večerním posezení před domkem máme rožnuté venkovní světlo a pozorujeme, co je tady za všemožnou havěť. Těch brouků, vážek, kobylek, mušek a také malých ještěrek a žabiček. Jednu ještěrku jsme našli vevnitř pod obrazem. Musí tady být asi velice zdravé životní prostředí.

Obsah cestopisu Deník z Jižní Afriky

Deník z Jižní Afriky (část 1 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 2 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 3 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 4 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 5 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 6 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 7 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 8 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 9 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 10 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 11 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 12 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 13 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 14 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 15 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 16 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 17 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 18 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 19 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 20 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 21 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 22 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 23 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 24 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 25 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 26 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 27 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 28 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 29 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 30 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 31 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 32 / 32)



Autor - Libuše a Jiří Peštukovi

Zveřejněno - 09.05.2007 00:00

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň