Putování zemí Kemet - Káhira, Sakkára, Gíza (část 1)

Putování zemí Kemet



Do Egypta s Vernerem

Gumhúríjat Misr al-Arabíja je oficiální arabský název, který v překladu znamená Arabská republika Egypt.  Geograficky můžeme Egypt zařadit mezi země, které zasahují na dva kontinenty. Větší část území se rozkládá na severovýchodě Afriky, zatímco Sinajský poloostrov, věčné jablko sváru mezi Egyptem a Izraelem, už patří k Asii a tvoří úzkou pevninskou spojnici mezi těmito světadíly. Sever Afriky spadá do suchého subtropického pásma a tomu odpovídá i vegetace, která hýří zelení pouze v nevelkém pásu okolo Nilu. Jen tam se můžeme setkat s palmovými háji a pečlivě obdělávanými políčky. Nebylo tomu tak vždycky. Nejnovější archeologické výzkumy prokázaly, že první civilizace se začaly rozvíjet zhruba před 12 000 lety na území dnešní západní Libyjské pouště. Odtud se po změně klimatu a postupném vysychání jezer přesunuly do údolí Nilu, kde vytvořily jednu z nejúžasnějších starověkých kultur.

Buď pozdraven, Nile, jenž prýštíš ze země a plyneš, abys poskytl Egyptu život. Vracej se k nám, ty, jenž zajišťuješ mír a dáváš zeleň oběma břehům. Vzkvétej neustále, vzkvétej neustále, Nile, vzkvétej neustále.

Mudrc Cheti – Chvalozpěv na Nil (úryvek)

A právě tato oblast byla cílem naší cesty, na kterou jsme se vydali začátkem listopadu 2001. Tímto měsícem začíná egyptské zimní období, které končí v dubnu, nicméně pro Středoevropana jsou teploty přesahující 30° C výrazem vrcholného léta a naší představě o zimě jsou na hony vzdálené.

Pozvání k návštěvě Egypta přišlo nečekaně a my měli pouze čtyři dny na vyřízení všech nezbytných formalit, jako jsou víza, výměna peněz, sbalení zavazadel atd. Navíc odlet byl naplánovaný sedm neděl po teroristickém útoku na New York, takže se nám hlavou honily všechny možné katastrofické scénáře a snad jen díky časové tísni která neposkytovala prostor pro velké rozmýšlení, jsme se rozhodli nabízenou cestu absolvovat.

Hned na letišti v Ruzyni nás čekal nevšední zážitek. V hale, kde jsme po odbavení čekali na pokyn k nástupu do letadla, jsem si všimla nenápadného vousatého muže stojícího jen tak s igelitovou taškou a evidentně čekajícího na let do Káhiry. Nebyla jsem si zprvu vůbec jistá, až když ho nějaký muž oslovil „pane profesore“, mi bylo jasné, že se jedná o našeho předního egyptologa pana profesora Miroslava Vernera. Po chvilce otálení jsem si dodala odvahu a přistoupila jsem k němu. Oslovila jsem ho, omluvila se za to, že obtěžuji a vyjádřila jsem mu svůj neskonalý obdiv. Chvilku jsme si povídali o pořadu, který uvedla Česká televize k právě probíhajícímu 60. výročí české egyptologie. S pocitem, jak příjemný čas jsem s profesorem Vernerem strávila, jsem usedla do letadla. Po necelých čtyřech hodinách letu se pod námi objevila Káhira, jejíž zeleně nasvícené minarety mešit nás už z dálky vítaly.

Al Qahira znamená vítězná

Vše se bojí času, ale čas se bojí pyramid (přísloví)

Po pádu starověké egyptské říše se země dostávala pod nadvládu silnějších sousedů – Peršanů, Římanů, Byzance. Legendární Alexandr Veliký, který porazil Peršany, nechal na pobřeží Středozemního moře vybudovat nové hlavní město, které pojmenoval po sobě. Postavení metropole si Alexandrie udržela až do vpádu Arabů, kteří založili svoji první osadu Fustát v roce 640 na území dnešní Káhiry, v těsném sousedství koptského města. Samotná Káhira (Al Qahira) vznikla o 329 let později za vlády šíitských Fátimovců.

Alexandrie dnešních dnů

Dnes je Káhira se svými 18 – 20 miliony obyvateli největším městem afrického kontinentu a hned při cestě z letiště do hotelu nám to dávala znát. Ačkoliv naše letadlo přistálo ve tři hodiny ráno, na všech ulicích vládl tak čilý ruch, jako kdyby byly tři hodiny odpoledne. Kaváren a čajoven s venkovními zahrádkami, kde mužské osazenstvo popíjí svůj oblíbený nápoj, kouří šíšu a hraje domino, je v každé ulici jako máku. A tak náš krátký spánek byl podbarvován nepřetržitým troubením aut a pouličním hlukem, který doléhal až do hotelových pokojů. Druhý den, když jsem měla větší příležitost poznat fungování místní dopravy a při jízdě přecpanými ulicemi jsem ji na vlastní kůži zažila, zařadila jsem ji ke káhirským zajímavostem číslo jedna. Pravdou ale je, že ačkoliv řidiči nerespektují žádná pravidla silničního provozu, k vážným dopravním nehodám dochází poměrně výjimečně.

Kavárna Fišáwí v Káhiře

Po téměř probdělé noci jsme ráno v deset hodin vyrazili na prohlídku stupňovité pyramidy v Sakkaře a pyramidového komplexu v Gíze. Před Velkou pyramidou si snad každý z nás položil otázku: “Jak tohle mohl někdo postavit?“ Myslím si, že na uspokojivou odpověď si ještě dlouho počkáme.

Odpolední program zahrnoval návštěvu papyrusového institutu. Prohlídka papyrů mě moc nelákala, ale nakonec jsem se k ní nechala přemluvit. Mezi desítkami pestrobarevných obrazů visel na stěně ručně malovaný portrét královny Nefertiti, provedený ve střízlivých teplých odstínech. Byl výjimečný. Vymykal se tak výrazně všemu, co bylo vystaveno, že jsem se divila, proč si toho téměř nikdo nevšiml. Bohužel jeho cena vysoko přesahovala moje možnosti. Stála jsem před ním snad půl hodiny, když se objevili manželé z naší výpravy a začali z vystavených papyrů vybírat. Upozornila jsem je na Nefertiti . Chvilku se dohadovali a nakonec se rozhodli pro její koupi. A tak k mé velké radosti cestovala krásná Nefertiti do Čech.

Džoserova stupňovitá pyramida v Sakkaře

Za pět neděl po návratu domů jsem našla pod vánočním stromečkem červené kulaté pouzdro. Nefertiti na stěně našeho obývacího pokoje vypadá nádherně.



Autor - Hana Žaludová

Zveřejněno - 09.02.2006 19:00

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň