Pobaltí a Petrohrad očima českého turisty – CESTA (část 3.)

Pobaltí a Petrohrad



4. den 10. 6. 2006, sobota

Klaipéda – Šiauliai – Hora křížů (vše LIT) – Jelgava – Riga (vše LAT)

Vstáváme kolem 6:00 a v 7:00 je snídaně. Jedná se opět o švédské stoly s poněkud chudší nabídkou. Vyjíždíme přesně v 7:30. Dnes nás čeká náročný den a dlouhá cesta. Jedeme po cestě k městu Šiauliai (čti „šoulej“), což je čtvrté největší město v Litvě. Šiauliai bylo za 1. i 2. světové války téměř zničeno, takže zde prakticky nejsou památky a my zde nezastavujeme. U tohoto města se nachází hora Křížů (12 km na sever od města), což je poutní místo Litevců a věřících z cizích zemí. Litevci jsou velmi pobožní. Již před mnoha staletími sem pohané umísťovali své totemy. Ty pak nahradili křesťané kříži. Jsou to kříže ze všech možných druhů materiálu – dřevěné, kamenné, kovové. Ty kovové jsou často maličké a zavěšují se na větší kříže. Ve větru pak cinkají. Kříže mají různé velikosti od maličkých až po několikametrové. Jejich zde několik desítek tisíc a postupně přibývají.
Za sovětského režimu byly několikrát pokusy toto místo zničit. Bylo to například v roce 1961 a 1973, kdy vršek zplanýrovaly buldozery, přístupové cesty hlídali příslušníci KGB a byla zrušena autobusová zastávka. Věřící Litevci však už následující noci po činu začali místo obnovovat a nosit sem další kříže. Nyní se stále rozrůstá a je ve světě jedinečné. V roce 1993 sem přijel také papež Jan Pavel II., který zde nechal postavit kříž s poselstvím a poděkováním Litevcům. V roce 2001 zde byl postaven nový františkánský klášter a místo je setkáním věřících z celého světa a konají se zde často bohoslužby. Místo si prohlédneme a zastavujeme se u stánků, kterých je tu mnoho. Převažují díla s náboženskou tématikou. Jsou zde však i suvenýry. Kupujeme 2 pohledy po 2 litech a 2 zvonečky (větší za 3 lity, menší za 2 lity). Chceme také koupit litevské hrnečky na kávu, ale ty stojí 20 litů (to je 160,-- Kč) a to je příliš mnoho. Vzhledem k tomu, že je zde opravdu draho, necháváme větší nákupy na jindy.

Hora Křížů u Šiauliai (Litva)

Na vrchu se zrovna koná procesí a bohoslužba, takže je ze plno věřících z Litvy, Polska i dalších cizinců a také mnoho turistů. Pak pokračujeme na sever směrem k litevsko-lotyšské hranici. Máme namířeno do Rigy, což je největší město Pobaltí (přes 800 tisíc obyvatel). Před polednem jsme na hranicích. Celní kontrola proběhne hladce a jedeme do Lotyšska, které je 2. největší v Pobaltí (po Litvě). Průvodce nám sice vypráví své historky s lotyšskými a estonskými celníky, ale nám se komplikace vyhýbají.

Hora Křížů u Šiauliai (Litva)

Cestou pozorujeme opět čápy a okolní přírodu. V Lotyšsku žije jen malá většina Lotyšů. Je zde skoro polovina Rusů, z nichž nemá 27% občanství, protože neznají dobře lotyštinu a nemohou se smířit s lotyšskými výkladem dějin. Každý uchazeč o lotyšské občanství totiž musí složit zkoušky z lotyštiny a dějin Lotyšska. Rusové stále vidí rok 1940 jako rokem dobrovolného přistoupení tří pobaltských republik do svazku sovětských republik a ne rok anexe těchto území ze strany SSSR. Pro tyto Rusy mají v Lotyšsku takzvaný průkaz neobčana.

V blízkosti Rigy se nachází letovisko Jurmala, které dříve sloužilo k rekreaci především pro stranické kádry. Dnes je stále přitažlivé pro všechny turisty. My však nemáme plánováno se zde podívat. Kolem 13:30 dorazíme do Rigy. Zastavujeme na nábřeží mohutné řeky Daugavy a následuje prohlídka města s průvodcem. Ve městě byly některé památky zničeny za 2. světové války, jiné se zase nelíbily Sovětům a byly zbourány. Mnoho památek bylo v posledních letech obnoveno podle původních plánů (například radnice a dům Černohlavců). Město působí velice pěkným dojmem. Je čisté, upravené. Žije moderním tepem života a je kosmopolitní. Vidíme mnoho anglických turistů, kteří obsadili restaurace a zahrádky s velkoplošnými obrazovkami a hlasitě povzbuzují své fotbalisty proti Paraguayi.

Riga (Lotyšsko) historické centrum

Postupně projdeme celé centrum města. Za zmínku jistě stojí: Hrad – sídlo prezidentky, Rižský dóm, domy „Tři bratři“, dům Černohlavců, Kočičí dům, museum Okupace (vstup zdarma), památník Lotyšských střelců, Lotyšská národní opera, náměstí Liv, Švédská brána, kostel svatého Petra, památník Svobody (který jako zázrakem přežil sovětskou moc, když byl architekty Stalin přesvědčen, že 3 hvězdy na vrcholu památníku znamenají 3 přistoupivší pobaltské republiky. Ve skutečnosti to byl symbol třech oblastí Lotyšska), televizní věž, socialistická budova z 50. let „Stalinův narozeninový dort“, městská tržnice umístěná v obrovských obloukovitých budovách, které dříve sloužily jako hangáry pro vzducholodě Zepelin a mnohé další. Město leží na mohutné řece Daugavě. Ve městě je mnoho směnáren, kde je možno vyměnit i české koruny. Je zde také obrovská spousta různých obchodů. Chybí však rychlé občerstvení ve stánku, kde se dá koupit jen tak něco přes ulici. Žádné stánky s klobásami tady zkrátka nemají. Také samostatné WC jsou výjimkou. Spíše je naleznete v restauracích nebo u McDonalda.

Ve městě je mnoho stánků se suvenýry a tak si i my vyměňujeme peníze a postupně nakupujeme. Vyměňujeme několikrát, protože nám za chvíli peníze chybí. Zalíbili se nám malované hrnečky s motivy Rigy. Jsou levnější než v Litvě a stojí 1,5 lat (tj. kolem 60,- Kč, zatímco v Litvě stály 160,-- Kč). Tak kupujeme 2 hrnečky celkem za 3 laty. Dále si Libuška dlouho prohlíží prsteny s jantary, ale nic nekupuje. Já zatím fotím lotyšské rikši. Jsou to rižští kluci s tříkolkou. 15 minut jízdy stojí 2,5 lat. My to ale nevyužíváme. Dále nakupujeme místní specialitu – černý lotyšský balzám – likér v kameninové nádobě. Střední (0,5 l)stojí 5 lat a maličké (0,1 l) za necelý 1 lat. U stánku nás zaujmou matrjošky. Úporně smlouváme a nakonec kupujeme jednu 5-tí dílnou lotyšskou a jednu 5-ti dílnou ruskou celkem za 10 latů, což je sice úspěch, protože původně chtěl prodavač 13 latů, ale v Rusku jsou matrjošky levnější, jak zjistíme za pár dní. Ještě z prodavačem pokecáme o hokeji a fotbalu a českých penězích. On je totiž sbírá a chce vidět naše bankovky. Ocení je pokýváním hlavou. Odpočíváme na lavičce a v tu chvíli vidíme velkou černošedou vránu, jak “vybírá“ odpadkový koš. Je plachá a fotíme si ji. Alespoň víme, kdo tady dělá ten nepořádek.

Riga (Lotyšsko) secesní budovy

Na 18:00 hodin se vracíme zpět a odjíždíme se ještě podívat na jednu lahůdku. Jsou to domy ve stylu secese (art nouveau, jugendstil) a eklesticismu na Elizabetině a Albertově ulici. Některé domy stavěl otec slavného ruského-lotyského-sovětského režiséra Ejzenštejna. Jde o skutečně nádherné secesní stavby. Mnohé z nich jsou dnes sídlem velvyslanectví. Projdeme i kolem českého velvyslanectví.

Po půlhodince chůze se autobusem vydáváme na večeři do gastronomického ráje Lido. Je to komplex s jídlem všeho druhu ve tří podlažní budově, která představuje větrný mlýn. Je zde také nový park pro děti. Velmi dobře a vydatně pojíme (od všeho trošku) – polévka soljanka, uzené kuře s pečenými malými neloupanými brambůrky, rizoto, uzený losos, zelenina (stojí nás to dost - asi 300,-- Kč na osobu). Ve 21:00 hodin odjíždíme se ubytovat do hotelu Jurnieks (Námořník, Sofijas iela LV – 1005). Je to takovým lepší panelák postavený uprostřed ostatních. Spíme na pokoji 505, tj. v nejvyšším patře. Po 21:30 jsme na pokoji. Dnes se poprvé dívám na fotbal, ale píšu přitom deník. Ráno máme v 7:30 snídani a v 8:15 odjezd směrem Estonsko – Tallinn.



Autor - Libuše a Jiří Peštukovi

Zveřejněno - 26.11.2006 23:12

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň