Deník o zoufalém putování do Petrohradu – kapitola 1

Putování do Petrohradu



Přípravy

Tento deník jsem psala u příležitosti studijní cesty do Ruska. Jednalo se o třítýdenní Letní jazykovou školu organizovanou Filozofickou fakultou univerzity v Petrohradě. Jelo nás tam 5 studentek ruštiny ze Západočeské univerzity v Plzni (já = Káťa, Jitka, Lenka, Eva, a Věrka). Tato letní škola stojí v přepočtu 10 000,- Kč (zahrnuje školné a ubytování) a může se na ní přihlásit prakticky každý, koná se každý rok. Protože u nás v Plzni v roce 2004 byla lektorka Marina Kotova, která je vedoucí katedry bohemistiky v Petrohradě, domluvila se s ní naše katedra, že bychom mohly jet na výměnu na tento letní kurz. Za nás by pak na podzim přijely ruské studentky do Plzně. Nemusely bychom tedy platit školné. Bylo to finančně výhodné, jen jsme neměly takovou péči, jako ostatní platící studenti (např. nás nikdo nevyzvedl na letišti…).

K cestě do Ruska je potřeba vízum. To můžete dostat buď na základě pozvání někoho z Ruska nebo když předložíte potvrzení o ubytování v Rusku např. v hotelu (ale toto ubytování musí být uznané ruským ministerstvem). Dejte si pozor na hostely, ve kterých nabízí ubytování různé agentury, nemusí být totiž uznané ministerstvem a pak se na ně vízum nedá dostat. To se totiž stalo nám. Nebyly totiž letenky na ten datum, kdy začíná Letní škola, a to jsme si je byly koupit asi 4 měsíce dopředu. Rozhodli jsme se tedy letět přes Moskvu. A když už budeme v Moskvě, rozhodly jsme se, že se tam podíváme a tak jsme si u stejné agentury rovnou zaplatili 2 noci v hostelu. Letenky jsme sehnaly velmi výhodně – 4600 zpáteční (z Prahy do Moskvy a z Petrohradu do Prahy). Přelet z Moskvy do Petrohradu stál asi 2000,-. Noc v hostelu 600,- Kč. Problém ale nastal s vízem. Za prvé nám ho z Moskvy dlouho neposílali a byl dokonce problém získat od nich alespoň faxovou kopii. A za druhé pozvání bylo od data, kdy začínala letní škola, ale my jsme potřebovali vízum o 2 dny dříve kvůli pobytu v Moskvě. Nakonec to dopadlo tak, že jsme den před odletem vízum dostaly, ale už jsme se bály. V těchto případech jde získat vízum od jedné agentury, která vám za 3000,- vystaví potvrzení o ubytování a vyřídí vám vízum (www.jedu.cz). Nevím, jak je to spolehlivé, protože jsme tuto možnost nakonec nevyužily, ale už jsme o ní přemýšlely. Musíte ale počítat nejméně s týdnem vyřízení víza a nějakou dobou na poslání dokumentů mezi agenturou a vámi… Jinak vízum v běžném termínu je vyřízené za týden a stojí 1200,-.

Protože jsme vyřizovaly vízum takto na poslední chvíli, tak jsme vlastně do poslední chvíle nevěděly, jestli vůbec poletíme. Nemohly jsme tedy poslat do naší školy zprávu, kdy přiletíme do Petrohradu, aby mohli napsat do Ruska, aby nás někdo čekal na letišti. Proto si také v Rusku mysleli, že vůbec nedorazíme, jak píšu dále. Ale s tím se nedalo nic dělat.

V Rusku jsou ceny do všech památek rozděleny na ceny pro cizince a na ceny pro Rusy. Ceny pro dospělého cizince jsou nejdražší, pak jsou ceny pro cizí studenty, pak pro ruské dospělé a nejlevnější jsou pro ruské studenty, důchodce… Přitom se ale přihlíží k tomu, jaké národnosti jste podle pasu. Takže i když studujete na ruské univerzitě, stále jste považováni za cizího studenta. Mohu tedy doporučit jednu dobrou metodu. Před pokladnou pokud možno nemluvit, aby neslyšeli, že nemluvíte rusky, a když jste na řadě, také mluvte co nejméně, aby neslyšeli váš přízvuk. A hlavně se nesmějte. Rusové se nikdy bezdůvodně nesmějí, je to takový zvyk. Obvykle stačí říci: Dobryj děň, adin bil’et (dobrý den, jeden lístek). Někdy je výhodnější dělat, že jste ruský dospělý, vyjde to lépe než si kupovat na zahraniční studentský průkaz. Většina cen, které zde uvádím, jsou ceny pro ruské studenty. Když se jedná o ceny pro jiné kategorie, tak to vždy zdůrazním.

Co se týká očkování, jedna z nás se nechala očkovat proti žloutence, ale spíš jen pro jistotu. Myslím, že lidé propadají zbytečné panice, když se chystají do Ruska. Zdravotní problémy jsme žádné nezaznamenaly, preventivně jsme si ale dávaly každý den lok becherovky jako desinfekci. Asi nejhorší pro turisty je zvyknout si na zdejší stravu, je vynikající, ale hodně se zde používá smetana. Slyšela jsem od více lidí, že trpěli v Rusku průjmem, nám se to naštěstí nestalo.

Ruská měna – rubl – není v Čechách směnitelná, takže jsme si vezly dolary, eura nebo cestovní šeky. Kurz rublu a koruny byl skoro 1:1 – rubl byl trochu slabší. O něco málo bylo výhodnější měnit tam eura než dolary, všude bylo možné používat platební kartu, jak v obchodech, tak v bankomatu. Brali všechny nejčastější typy – Visa, Visa elektron, American expres, Maestro. Berou zde i cestovní šeky, ale já osobně s tím nemám moc dobrou zkušenost, protože jsem narazila na úřednici, která si s mými šeky zrovna nevěděla moc rady a když už jsem je před ní podepsala, tak mě poprosila, jestli nechci jít radši do jiné banky. Tak jsem jí vysvětlila, že už podepsané šeky mi jinde nevezmou a ona mi tedy asi po ¾ hodině vydala peníze, ale bylo to složité. Nejlepší bylo placení kartou – jen jednou se nám stalo, že nedošlo ke spojení s naší bankou, jinak to fungovalo bez problémů. Samozřejmě nemám zkušenost, jak je na tom ruský venkov.

Jeli jsme do Ruska v době, kdy na severu probíhají tzv. bílé noci. Na začátku července už sice pomalu končí, ale přesto se stmívalo až kolem půlnoci. Konkrétně v Petrohradě jsou bílé noci velkou turistickou atrakcí.

Další zajímavosti, které jsme tam viděly a zažily už musíte najít sami v mém deníku.

1.den – 12. 7. 2004 – Moskva

Vylétaly jsme kolem 12:15 z Ruzyně, protože letadlo mělo zpoždění. Na Ruzyni bylo vše přehledné a vše jsme snadno našly. Jen na celnici si divně prohlíželi mě a můj pas, trochu jsem se lekla, ale pak vyšlo najevo, že jeden celník se jmenuje Fatka (jako já), tak zkoumali, jestli nejsem jeho příbuzná. Měla jsem strach z letu, ale proběhl v pohodě – hlavně asi proto, že jsem se nacpala kinedrilem, takže jsem většinu letu strávila v bezvědomí:-) Ani při vzletu ani při přistání mi moc nezaléhaly uši. Dostaly jsme k obědu těstoviny s masem, moučník a krabí salát s pečivem. K tomu nám dali čaj – tahle část cesty se mi líbila. Ani mi nebylo v letadle špatně.

Když jsme přistáli v Moskvě bylo asi 17:05 místního času – takže jsme měli zpoždění asi 40 minut. Když jsme vyšly z letadla, postavily jsme se do fronty za Čechy, kteří s námi letěli. Asi po 10 minutách jsme se dověděly, že ta fronta je pro lidi, kteří přestupují. Tak jsme se odebraly k východu. Naše kufry jsme našly na páse, nikdo nekontroloval, čí kufr si bereme, jestli je opravdu náš.

Na letišti jsme se nesetkaly s Káťou z Moskvy, takže jsme si musely poradit samy.Na moskevském letišti (Sheremetjevo 2) se nedalo orientovat, hned se na nás nalepili vlezlí taxikáři a nemohly jsme se jich zbavit. Nabízeli nám cestu k poslední zastávce metra za 500 – 700 rublů. My jsme na radu jedné slečny jely mikrobusem, kterému se říká „maršrutka“, za 25,- /os. K stanovišti mikrobusu byla složitá cesta už jen z budovy letiště. Bály jsme se, aby nás ti taxikáři neokradli.

Mikrobus byl starý, rezavý, ale byly jsme rády, že v něm nejedeme samy s podezřelým řidičem, ale že tam jedou i jiní lidé (např. Japonci). Řidič jel jako prase (stejně jako všichni tady). Na asi pětiproudé silnici předjížděl v zácpě tak, že vyjel na krajnici, všechna auta předjel po trávě a vecpal se zpět na silnici. Všechna auta byly staré rachotiny (Lady...).

Moskevské metro jsou krásné budovy, tedy spíš interiér – zvenku to jsou barabizny. Jsou tam málo jezdící schody, takže jsme rvaly ty těžké kufry v rukou. Když už tam jezdící schody jsou, jedou strašně rychle. Metro stojí 10,- na 1 vstup do metra, lístky projíždějí takovou mašinou, u které hlídá bába dozorkyně. Když lístkem neprojedeš, zavře ti před nosem taková vrátka. (Jako v Jen počkej) Cesta z letiště trvala 2 hodiny. Byly jsme úplně zpocený a urvaný, protože tašky byly dost těžký. Hotel byl dobrý, bylo tu čisto, nacházel se v 10. patře výškové budovy. K snídani jsme dostaly lívance s kysanou smetanou a 2 oschlý houstičky. Jednu s plátkovým sýrem a druhou se šunkou – bez másla na podmazání. Tekla teplá voda, tak jsme byly rády. Tenhle den vypadal hrozně, ale přežily jsme to.

POZN.:
Časový rozdíl jsou 2 hodiny.
Počasí je dusné a teplé (asi 25 °C).



Autor - Kateřina Fatková

Zveřejněno - 21.11.2005 00:00

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň